Чешский язык

3. Manžele dostali nový byt. Hadají si: manžel chce nechat v novém bytě starý nábytek, manželka chce starý nábytek vyhodit a koupit si nový. Супруги получили новую квартиру. Они спорят: муж хочет оставить в новой квартире старую мебель, а жена хочет старую мебель выбросить и купить новую.

4. Potkali se dvě kamarádky a každá z nich pochvaluje se, jaký má krásný byt. Встретились две подруги и каждая хвалится, какая у неё красивая квартира.

5. Potkali se staré přátele. Jeden stále bydlí v podnájmu, druhý si koupil velký byt a radí svému příteli, aby si také koupil byt. Встретились старые друзья. Один по-прежнему живет „на квартире”, второй купил себе большую квартиру и советует своему приятелю, чтобы тоже купил квартиру.

7. Popište: Опишите:

a/ byt svých rodičů

b/ moderně zařízenou ložnici

c/ byt a zařízení, které byste chtěli mít.

8. Odpovězte: Ответьте:

a/ Bydlítevpodnájmu?

b/ Bydlí vašemaminkavestarémdomě?

c/ Má váš kamarád samostatný byt?

d/ Je v vašem domě výtah?

e/ Máte v bytě spíž?

f/ Máte byt s příslušenstvím?

g/ Máte kamna?

Téma kompozice: Тема сочинения:

1. Výhody a nevýhody bydlení na sídlišti.

2. Ideální byt.

3. Bydlení v koleji.

4. Bydlení v rodinném domku.

4. Z časopisů…

Přečtete a přeložte se slovníkem: Прочитайте и переведите со словарём.

“Byt má vyhovovat potřebam svých obyvatel. Styly zařizovaní určuje duch místa, na kterém žijeme. Proto rozlišujeme styly městský a venkovský, romantický a technicistický. Poslední dobou je velmi oblíbený styl venkovský. Zařízení ve venkovském stylu neznamená selské izby. Proto se hodí i do prostornějších městských bytů. Nikoli však do paneláků. Alfou a omegou jsou přírodní materiály: měkké dřevo, kov, len, bavlna.”

/”Mladý svět”,č.31 1998/

“Dlouho beze změny přenášejí stereotypy v rozlišení zón v bytě z generace na generaci. Klasické rozdělění na obyvácí pokoj, ložnici a dětský pokoj je ve prospěch obývacího pokoje, ten bývá největší, aby tam vešla sedací souprava a úložná stěna. Děti dostanou pokoj menší. Vysledkem je do posledního centimetru využitý prostor dětského pokoje (postele nad sebou, pracovní kout pod patrem ke spaní) a obývák, kde se sedí jen několik hodin denně. Když to je opravdu pokoj dětí, musí v něm být místo pro pohyb a pro hru, jinak jde o další ložnici.”

/”Mladý svět, č.27 1998/

Nabízíme:

— dřevený botník se sklopnou přední stěnou

— čalouněné židle s koženkovým potahem

— pevnou valendu s úložným prostorem

— skřínku na lůžkoviny, rohovou kychyňskou lavici

— interiérovou příčku s posuvnými dveřmi

— skládací sedačku z plastické hmoty

— čalouněnou rozkládací sedací soupravu

— servírovací stolek na kolečkách.

5. SETKÁNÍ V KOLEJI

 Honza: To jsi ty, Aleno? To je překvapení! Ty taky bydlíš v koleji?

Alena: Ale ne! Jsem tady na návštěvě u své kamarádky.

H.: Jak je ti naše kolej?

A.: Moc. Je to zcela moderní budova, krásná je hala a menza v přízemí, knihovna. V celé koleji jsou široké chodby a velká okna, která vedou do parku.

H.: Já naše kolej taky mám rád. A co pokoje? Líbily se ti?

A.: Byla jsem jenom u Věry a ten pokoj je bezvadný. Není velký, ale velmi utulný. Stěny jsou vkusně vytapetované, na podlaze je zelený koberec, na okně jsou pěkné záclony.

H.: A jaký tam mají nábytek?

A.: Prostý, ale vkusný. Je to pěkně zařízený pokoj. Nic zbytečného. Je to pokoj pro čtyři osoby. Každá studentka má postel, psací stůl a poličku na knihy. Jsou tam židle a dokonce jedno křeslo. Mají tam taky vestavěné skřině. To je velmi pohodlné.

H.: A kde bydlíš ty?