Ve stínu lípy

Pojezdný kadeř v purpurové skránisi zlatou, podezřelou opravila nad mohutnou břicha svého báník tichému mlýnku palce sestavil,mžouraje smavým okem v řase bílé,rty potom otevřel. – Leč této chvílectihodná krčmy paní s lepou dceříod stolu prchla za ochranu dveří,a pojezdný, tam vztáhnuv ruce obě,v žertovné káral uprchlice zlobě:Ženštiny zbrklé! Dávají se v let,jak hýkadlo by sedělo jim v týle,a já chtěl historku jen vyprávěttak nevinnou, jak poupě růže bílé.Či nevinnou tak historie neníprvního dívčích ústek políbení?Jest ovšem dávno tomu. Byl jsem švarnýlet sedmnácti mladík lepotvárný.Tu jednou otec – pojezdným byl taky —s vážnými ke mně zahovořil zraky:Můj synu, rosteš jako bujný chmel;již věru čas, by úponky tvé zpupnépostříhal kolkol umný pěstitela meze vykázal jim nepřestupné,bys těsně uvázán na kázně kůlk zdárnému cíli snaživě se pnul.A proto v zámku po včerejším honějsem zmohl mocí přímluvného slova,že lipovský tě vrchní blahosklonnědo praxe přijme. Nuže, do Lipova!I jel jsem zvolna na pryčce tam panské,přímluvné v kapse psaní velikanské,z nankýnu maje krásné pantalony,s knoflíky zářivými siný fraka kolem čela rusý, libovonnýkadeří pálených se vlnil mrak.

Pan vrchní – tehda byl to kníže pravý —mne přijal vlídným ukloněním hlavya důstojně se za obšírný stůlv lenošky spustiv hedbáv zlatotkaný,bych usadil se v křeslo s druhé strany,mně blahosklonně rukou pokynul.Však zdálo se, že mdloby jakés tížemu pohyby a sdílný jazyk víže.Mnul sobě čelo, uzarděné temně,a mnohokrát mu prudké kývnutímalátné hlavy, náhlé zívnutířeč přetrhlo, již takto bručel ke mně:»Ó, hospodářství, drahý muži mladý,má mnohé vzácné, utěšené vnady.Však třeba při něm pilné činnosti —horlivé – nikdy neumdléva – jící —a především se spolků, pitek stříci,jež hubí pružnost, vodí k lenosti —poslední v lože – první k práci denní —spát maličko – —«Tu zvolna hlavu nížila k podpoře jí na stůl ruce skřížil,jak by se nořil v němé přemýšlení.Ba v myšlení byl zabrán přehlubokém.Já marně čekal, hledě teskným okem,kdy pozdvihne svou hlavu z dumy clon,až poučil mne harašivý ton,jak pila, kmenem vesele kdy bzučí,že sen ho pojal pevně do náručí.Což nyní počnu? Marné zakašlánía jinak vzbuditi jej, úcta brání.Tak dlouhý čas tu sedím v rozpaku,mačkaje bílé rukavičky sňatéa na spícího zřím, na květy zlaté,jež za ním na hedvábném povlakulenošky modré ozdobně se vinou,na bílé třapečky, jež kol ní kynou.

Tu dveřmi za lenoškou znenáhlazvědavá hlavinka se protáhlaa párek očí, smavě blýskajícípod temnou řasou lehce vypjatouv dívčiny něžné filigránském líci,těkavě bloudil tichou komnatou.Dál, dál se klonila tvář zvědavá,až posléz, plna mladistvého kouzla,lehounkým krokem do komnaty vklouzlav obleku zdobném útlá postava.Jak na zjev, o němž bdícímu se sní,jsem na ni hleděl, ana přichvěla sek lenošce modré, shýbla líčko k nía s úžasem je směšným zdvihla zase,jak něžný prst pak majíc na rtíkuna špičky tělo lehce povypjalav růžových trepkách, zlatých špalíků,a ke mně srnky půvabem se brala.Bych odpustil, mne poprosila tiše.Že otec kvasil po včerejším honu,dnes na oběd též mnohé požil číše.Tak šeptala mi v jemném hlavy sklonu,s laškovné tváře odhrnujíc v zadvolného vlasu kaštanovou clonu.Pak vedle mne – jak hostitelka snadchtíc otce nahraditi po dřímotu —si přistavila křeslo bez šramotu.I byla tě to malá koketa,jež tvářila se, jak by nohou celoujiž byla vyhoupla se do světaa dámou byla na vše vychytřelou,ač sotva patnáct jsem jí hádal jar.Však má též mysl snažila se všecka,bych kavalíra přijal celý tvar.Tak nevinné dvě duše, polou děcka,jak pastýřský pár malý na obrázku

jsme dvorně bavili se na vzájemslov lichotných a vtipů turnajem.Tak šeptali jsme spolu mnohou zkazkuaž div, jak náhle jsme se spřátelili! —tak smíchem tajeným jsme ševelilia v přitlumené mele rozpustiléjsme tiše hráli, jak dvě myšky čilé.Dívčina roztomilá k posledupřinesla šachy v naši besedu.Byl pravý div to řezbářského díla:Figurky nesla ze slonové kostivonného dříví plocha černobíláa práce figur plna umělosti.Tak loudivě a svůdně ke hře zval,jak vábí k tanci vyzdobený sál.Však ruka má vždy bez rozmyslu hmátlav těch figur dav, já pramálo jsem dbal,že královnu mi bujný koník vzal —vždyť jiná královna mi hlavu mátla.Můj zrak se toulá po hlavince její,postavě něžné, vábném obličeji.Obzírám kadeř, v jejíž hnědé vlněnad skrání měkké ustlala si lůžeskropena rosou plná bílá růže —jak tento květ jí sluší čaruplně!Zřím ouška lem, jenž rdí se pod kadeříjak skromná jahoda pod větve šeří.Zřím s povzdechem na bílou, pružnou šíji,na čela nezkalený slunný běl,na očí třpyt, jež z pola řasy kryjí,na rtů a líce červánkový pel,jenž do žertu mne nepřestává zvátisvým jarým úsměvem. Však já jsem ztich´a jí též na rtu zanik´ šepot, smícha nevím, jak jsme přestali pak hráti.Ó, bože můj, když srdce mladé schvátísladkého pudu první zaplání,

jak v růžné mlze svět se oku tratía krev se perlí vínem do skrání,jak čarovná to hudba v uchu zvonía z oka slza rozkoše se roní!Co vyváží tu číši blaha plnou,když poprvé se ke rtu skloní reta duše v duši splývá snažnou vlnou!Ten se rtů dívčích utržený květs líbezným pelem čisté poesie,v němž rosa jitra lidského se třpytí,je králem všeho pozemského kvítía krásnější též nebe sotva kryje.Nuž, přestali jsme hráti. Ruka mojejí na šíji se octla, nevím jak,a náhle úchvat milostného znojemi tělem zachvěl, mlhou zastřel zraka ret můj hořel v příštím okamžikuna jejím drobném, chvějícím se rtíku.Než v této blahé zapomnění nocinás šramot probudil. A ve hrůzedo hněvných lící procitlému otcijsem tupě zřel, jak ve tvář Meduse.Dívčina prchla. Na můj kleslý znakvšak hrom svůj vychrlil ten hněvu mrak.Taková praxe – zvolal vrchní v zlobě —by nešla k duhu mně ni mojí dceři.Zpět domů putujte a v prvním keřihned metlu notnou uřízněte sobě!Tak žalostivé na konec má zněníta historka o prvním políbení.Přec v paměti ji budím mnohokrát;vždyť jara člověk vzpomene si rád,když po strništi hvizdne chladné vánía listy žluté s větví padat počnou —Však zbytečného nechme rozjímánía vy tam, šumaři, zahrajte skočnou!