„Z toho si nic nedelejte,“ pravil pan Kolda. „Pan Pacovsk'y je totiz bejvalej od policie.“
„Tak vid'ite,“ brucel Rosner; „pak m'a b'yt nasinec nekde za vetrem! Proc si me tak kazd'y prohl'izel? Copak vypad'am jako, nejak'y zlocinec?“
Pan Kolda ho pozorne prezkoumal
(пан Колда внимательно его рассмотрел;Pan Kolda ho pozorne prezkoumal. „J'a v'am neco reknu, Rosnere,“ rekl, „ted uz ne; ted uz vypad'ate jako docela obycejn'y clovek. Ale predt'im jste se mne, holenku, nel'ibil; j'a nev'im, co tak na v'as nestymovalo… No,“ rozhodl, „M'arinka v'as odvede k soudu. Jeste nen'i sest hodin, tak to v'am zapoc'itaj'i dnesek do vazby. Kdyby nebyla nedele, tak bych v'as tam odvedl s'am, abyste videl, ze – hm, ze uz proti v'am nic nem'am. To delala jen ta cizota, Rosnere; ale ted je to v por'adku. M'arinko, zatknete ho!“
„V'ite
(знаете), M'arinko,“ pravil toho vecera pan Kolda (говорил в тот вечер пан Колда), „j'a v'am reknu (я вам скажу), mne se ten Rosner dost l'ibil (мне этот Роснер понравился). Docela mil'y clovek (вполне милый человек), ze jo (ведь так)! J'a mysl'im, ze mu nedaj'i v'ic nez rok (я думаю, что ему не дадут больше года).“„J'a jsem se primluvil
(я похлопотал;„To je dobre
(это хорошо),“ m'inil pan Kolda (сказал пан Колда). „A j'a reknu dozorci (а я скажу надзирателю;