„Kouknete se
(смотрите), pane Roedl,“ rekl po chv'ili (сказал он через какое-то время), „ono v'am je videt na voc'ich (у вас по глазам видно;„Kouknete se, pane Roedl,“ rekl po chv'ili, „ono v'am je videt na voc'ich, ze to s v'ami nen'i v por'adku. J'a bych na vasem m'iste rekl vsecko, a budete m'it pokoj. Ale kdyz nechcete, tak je taky dobre.“
Pan Roedl sedel bled'y a zrosen'y potem
(пан Рёдл сидел бледный и покрытый потом;Pan Roedl sedel bled'y a zrosen'y potem; pan Kolda ho pozoroval, frkaje odporem, a pak sel prerovn'avat houby, kter'e susil nad kamny „Helejte, pane Roedl,“ zacal zase po nejak'e dobe, „tak my budeme zjistovat vasi identitu; a vy zat'im budete sedet u soudu a nikdo s v'ami nebude mluvit. Clovece, nebudte protivn'y!“
Pan Roedl setrval v zaryt'em mlcen'i
(пан Рёдл продолжал хранить непримиримое молчание;Pan Roedl setrval v zaryt'em mlcen'i a pan Kolda, znechucene bruce, si cistil d'ymku. „No jo,“ rekl, „tak se pod'ivejte: ono to muze trvat treba mes'ic, nez v'as zjist'ime; ale ten mes'ic, pane Roedl, v'am pak nezapoc'itaj'i do trestu. Dyt je to skoda, takhle ztratit mes'ic trestu!“